Adaptační proces

Nástup dítěte do dětské skupiny je velkou změnou nejen pro dítě, ale i pro Vás jako rodiče. Je pochopitelné, že ze začátku můžete přicházet do dětské skupiny s jistou mírou nejistoty a obav. Je docela možné, že dítě s nástupem do dětské skupiny zažije první odloučení od rodiče. Proto je důležité, aby dítě prošlo adaptačním procesem, ve kterém mají svou nezastupitelnou pozici a vliv i rodiče a pečující personál. 

Adaptační proces může být klíčový pro úspěšné zařazení dítěte do skupiny, pokud je dobře zvládnutý, dítě se naučí překonat odloučení od rodiny a může si začít užívat aktivity, které mu skupina nabízí. Hlavním cílem je, aby se dítě cítilo ve skupině bezpečně, aby se cítilo přijímané a aby pochopilo a přijalo denní režim zařízení. Není třeba se znepokojovat drobnými překážkami v adaptačním procesu (nemoc dítěte, obtíže při loučení s rodiči), jde spíše o to, snažit se je konstruktivně řešit.

Věřte, že nám jde především o to, aby si u nás dítě budovalo zdravé sebevědomí, cítilo se důležitě, významně, jedinečně, rozvíjelo se dle svých zájmů, a odcházelo a přícházelo s úsměvem na rtech. Respektujeme jedinečnost každého dítěte.

Adaptační období

Adaptačním obdobím rozumíme období nástupu dítěte do dětské skupiny, v rámci něhož se dítě seznamuje s fungováním zařízení, jeho prostředím a osvojuje si základní pravidla. Zároveň si také zvyká na odloučení od rodičů. Dostává se na novou úroveň socializačního procesu, který již není vázán pouze na rodinu, srovnává se s faktem, že většina pozornosti okolí již není zaměřena na něj. Toto období může trvat u dětí různě dlouho, obecně se uvádí doba mezi cca 4 týdny až 3 měsíci, jeho trvání je závislé na osobnostních faktorech dítěte, rodičovském přístupu i přístupu pečujících osob. Žádoucím výsledkem období je pak adaptace dítěte na zařízení projevující se tím, že dítě zvládá pobyt v dětské skupině bez velkých emocionálních výkyvů a uspokojivě zde rozvíjí své schopnosti a dovednosti. Odloučení od rodičů není po dokončení adaptace dennodenním stresorem, dítě chápe, že pobyt v dětské skupině je časově omezen a rodiče si jej vždy vyzvednou.

Adaptační proces můžeme rozčlenit do několika fází:

1. Období orientace

Toto období probíhá zpravidla v prvním týdnu, děti se drží v ústraní, zpovzdálí sledují dění ve třídě, sledují denní řád, pravidla ve třídě, rozložení hraček a systém jejich půjčování a uklízení, dítě se snaží zpracovat veškeré nové informace. Navenek působí zdrženlivě, nepřístupně, uzavřeně, straní se ostatních, většinou mluví velmi potichu. I doma se děti projevují uzavřeně, straní se ostatních.

2. Období sebeprosazování

Nastává po období seznámení s novým prostředím, kdy už dítě ví, jak to v něm funguje, kde se co nachází, jaká jsou pravidla. Získalo pocit jistoty ve vztahu k vnějším podmínkám, a nyní nastává fáze, kdy se dítě potřebuje prosadit ve vrstevnické skupině, snaží se prosadit, upoutat na sebe pozornost. Začíná být společensky aktivní, využívá strategii nápodoby jiných, dle něj oblíbených dětí. Starší děti se mohou cítit ve své roli ohroženy „nováčkem“, roste výskyt různých forem konfl iktů a rozepří. Doma se děti projevují jako náladové, nevyrovnané, mají potřebu pocitu jistoty a bezpečí.

3. Období zvláštních opatření

Toto období je charakteristické ustálením rozdělení rolí a pozic ve skupině, jakýmsi zklidněním, ustáváním hádek a sporů. Nováčci se snaží získat pozornost těch dětí, které mají podle jejich názoru vedoucí postavení ve skupině, snaží se zvednout vlastní hodnotu ve skupině. Navazují kontakty s oblíbenými dětmi, soustřeďují se na jedince, ne na skupinu, ostatní děti nechávají stranou. Doma působí unaveně, vyčerpaně, působí jako duchem nepřítomné.

4. Období ukončení adaptace

Toto období nastává zhruba po jednom měsíci, děti se zakotvily ve vztazích ve skupině, osvojily si určitou roli, přijaly svou pozici ve skupině. Ztotožnily se s hodnotami, pravidly a normami dané skupiny, navázaly vztah s učitelkou, která jim je schopna poskytnout sociální podporu v případě potřeby.

Obecné zásady adaptace  

• Jistá míra obav, strachu je u dítěte batolecího věku zcela v pořádku a svědčí to o jeho dostatečném naplňování jeho potřeb ze strany rodičů a také citové vazbě k nim.
• Pokud plánujete nástup dítěte v batolecím věku do dětské skupiny, neplánujte současně pokud možno příliš mnoho dalších významných změn v životě (např. nástup do zaměstnání v úplně stejný termín, narození sourozence, apod.).
• Na nástupu dítěte do dětské skupiny pracujte s dostatečným časovým předstihem ještě před samotným zahájením docházky.
• Věnujte podobný čas i sobě, i rodiče se potřebují na tuto změnu dostatečně připravit a své rozhodnutí vnímat jako správné.
• Adaptace dítěte je individuální proces, každé dítě si může zvykat různou dobu, překonávat různé počáteční potíže. Může se ukázat, že dítěti vstup do institucionální péče neprospívá a pro jeho zdravý vývoj je lepší počkat s nástupem o několik měsíců. Důležité je také pracovat s tím, že adaptační období může trvat až 3 měsíce při pravidelném docházení dítěte do skupiny. Tato doba by tedy měla být zaměřena na zjišťování individuálních potřeb a charakteristik dítěte, neměli byste tudíž dělat předčasné závěry a možné adaptační problémy porovnávat se zkušenostmi ostatních rodičů s dítětem.
• Je důležité vnímat změny v chování dítěte, komunikovat s dítětem, ne každé dítě reaguje na odloučení a stres pláčem. Adaptační potíže mohou mít daleko rozmanitější podobu (např. nechutenství, změny v komunikační potřebě, uzavření se do sebe, strhávání pozornosti na sebe, vývojový regres, apod.).
• Základem zvládnutí adaptačního období je intenzivní komunikace rodiny a pracovníků dětské skupiny, zpětná vazba a hledání individuálních řešení.
• Obecně platí, že adaptačnímu procesu napomáhá, pokud jsou jasně nastavené a strukturované denní režimy skupiny, které se opakují a umožňují dítěti vytvořit si tzv. rutiny.
• Srovnávání dítěte s jinými dětmi adaptační proces spíše komplikuje.
• Tematizování toho, co dítě v dětské skupině dělá, co zažívá, co se naučilo, velmi pomáhá k přijetí nové životní etapy, byť to třeba dítě zatím ještě neumí samo příliš verbálně reflektovat. 

U dětí nastupujících do dětské skupiny lze upozornit na totožné aspekty:

• Odloučení od rodičů – dosud byli pro dítě hlavní sociální oporou, kterou nyní na určitou dobu v rámci dne ztrácí.
• Vytvoření vztahu s jinou dospělou osobu, která se ovšem věnuje i ostatním dětem. 
• Přijetí pracovníků dětské skupiny jako nové autority, přijetí možného odlišného stylu vedení, výchovy.
• Navazování vztahu s dalšími dětmi – s vrstevnickou skupinou, v rámci dětské skupiny může být i s velkým věkovým rozptylem (2–6 let).
• Přijímání norem a hodnot vrstevnické skupiny, osvojování si role v dané skupině, zaujetí určité pozice, způsobu spolupráce, řešení konfl iktních situací.
• Pravidelnost docházky, uzpůsobení např. i doby vstávání.
• Přijetí režimu a programu dne, návaznosti jednotlivých aktivit.
• Přijímání nových pravidel a omezení (mohou se lišit od hranic a pravidel v rodině).  
• Přijetí faktu, že se mnoho aktivit provádí společně, jisté omezení soukromí, předpoklad spolupráce.
• Poznání nového prostředí – velikost místnosti, jejího uspořádání, umístění hraček, místa pro oblékání, mytí, stolování, spaní, atd.
• Přizpůsobení se novému režimu, dennímu rytmu.
• Stravování – pravidelnost, společné stolování, nové druhy jídla atd.
• Požadavky na určitou míru samostatnosti v rámci sebeobsluhy (oblékání, osobní hygiena, stolování), ale i schopnosti říct si o pomoc, o potřebu hygienického úkonu.
• Očekávání ze strany rodičů, personálu dětské skupiny, i ostatních účastníků. 

Doporučení pro adaptaci dítěte od 2 do 3 let 

Starší batolata od dvou do tří let jsou již poměrně vyspělá v oblasti zvládnutí hygienických návyků, většina dětí v tomto období se učí či již dobře ovládá „chození na nočník“, také je schopna samostatně se najíst lžící. Z hlediska interakce s vrstevníky se již dokáží více zapojit do hry, byť jde stále o tzv. paralelní aktivity. Učí se hodně nápodobou a pozorováním, rádo zkouší nové aktivity. V oblasti jemné motoriky se dítě začíná více věnovat i kresebným a modelovacím technikám. Lépe reaguje a plní instrukce dospělých. Starší batolata však vývojově procházejí významnou etapou pro rozvoj jejich identity, tzv. období vzdoru. Jeho projevy mohou být komplikací v adaptačním procesu. Je třeba mít na vědomí, že jde o zdravou vývojovou fázi, kdy dítě také testuje naše hranice. V oblasti komunikačních dovedností dítěte můžeme očekávat množství kladení otázek typu „proč“. I z tohoto důvodu je významným prvkem pro ulehčení adaptace důraz na vysvětlení, odůvodnění jednotlivých požadavků, které klademe na dítě. Ukazuje se, že jedním z účinných nástrojů, které mohou u staršího batolete pomoci, aby se v novém prostředí cítilo dobře, je partnerský přístup v podobě dát mu pocit kompetence – např. zalít kytky, nachystat stůl na jídlo, přinést nějakou pomůcku, apod. I pro tuto skupinu platí doporučení popsaná podrobněji výše.

Doporučení pro adaptaci dítěte od 3 do 5 let

U dětí předškolního věku nemůžeme automaticky předpokládat snadnější adaptaci. Naopak, mnohdy u nich mohou být adaptační reakce výraznější, byť nemusí být na první pohled ihned identifi kovatelné. Děti v tomto věku bývají velmi činorodé, aktivní, iniciativní. Většina dětí v tomto věku je velmi zvídavých, mají spousty energie, rády napodobují druhé. Charakteristický je také jejich zájem o nejrůznější typy aktivit, osvojování si společenských pravidel. Přesto, že jsou v předškolním věku takřka ideální předpoklady z hlediska naplňování vývojových potřeb dítěte pro jeho vstup do skupinového typu zařízení, zkušenost z praxe ukazuje, že adaptačnímu procesu u dětí v předškolním věku musíme věnovat také pečlivou pozornost. Zvláště u dětí, které doposud byly zvyklé být většinu času jen v rodinném kruhu, nemají větší zkušenost s jinými dětmi či jinými výchovnými autoritami. Navíc jsou již ve věku, kdy jejich repertoár reakcí na stresovou situaci může mít velmi pestrou podobu a vnitřní tenzi nemusí dávat najevo pouze pláčem či straněním se. Z hlediska myšlení je předškolní věk typický svým egocentrismem, bohatou fantazijní složkou, kdy je pro děti někdy obtížné rozlišení mezi realitou a fi kcí. Odtud pramení i jejich tendence k různým konfabulacím. Z hlediska rozvoje identity a sociálního vývoje se u nich postupně vynořují i nové sociální dovednosti – dělit se s druhým, spolupráce ve skupině, ale také méně ceněné dovednosti jako je schopnost šizení, lhaní a žalování. V kombinaci s rozvojem slovní zásoby a také velkého spektra otázek (proč?, jak?) a zároveň egocentrismu může proces adaptace na nové prostředí i osoby přinášet mnohé náročné situace. Dítě již ovládá schopnost manipulace s druhými. Zvláště v komunikaci s rodiči a dalšími dospělými si brzy osvojí mechanismy, jak některými projevy v chování může docílit svého. 

Shrnutí postupů, které mohou adaptaci usnadnit

• Postupné si zvykání na nové prostředí, nejprve za přítomnosti rodiče. První dny se doporučuje docházka pouze na několik málo hodin, postupné prodlužování času v dětské skupině.
• Přívětivé, ale neprodlužované loučení.
• Povídání si s dítětem o tom, co v dětské skupině dělalo, jaké to pro něj bylo, apod. (Zde je důležité, aby měl rodič možnost seznámit se s konkrétním denním programem dětské skupiny, aby jeho dotazy mohly být konkrétní.)
• Dobrovolnost zapojení dítěte do jednotlivých aktivit.
• Pravidelnost docházky v dohodnuté dny, výjimky dělat jen z opravdu zásadních důvodů.
• Pozitivní motivace dítěte, ale bez nutností odměny (dárku) za každý den v dětské skupině, ale umožnění vzít si s sebou například oblíbenou hračku, která mu umožní navodit si ve skupině pocit bezpečí.
• Dodržování všech slibů, které dítěti dáme.
• Respektování individuálního procesu adaptace, trpělivost a citlivost. Neporovnávat s druhými dětmi, každé dítě je jedinečné, stejně tak jeho situace.
• Aktivní spolupráce s personálem dětské skupiny, důvěra v jejich kompetence.
• Aktivní komunikace personálu s dětmi i v období, kdy ještě samy produkují řeč jen minimálně (popisujeme prováděné aktivity, využíváme vizualizačních prvků a prvků neverbální komunikace).